„Proboha, to už se tady prodávají takové věci?“ Vladimír Lažanský nemohl uvěřit vlastním očím. Emoce byly v ten okamžik skutečně na místě, protože povoláním strojní inženýr už v dětství propadl historii a nabízená nemovitost navíc velice úzce souvisí s rodem, jehož příjmení Vladimír nosí. „Na Chýše jsme se jeli podívat, respektive na to, co z nich udělalo čtyřicet let systematické bolševické devastace,“ vzpomíná na jeden ze zlomových okamžiků svého života muž, který v současné době společně s manželkou Marcelou (také vystudovanou strojní inženýrkou) a synem Vojtou vedou úspěšnou rodinnou fi rmu spravující novogotický zámecký skvost a přilehlý unikátní zámecký pivovar. A vedle toho všichni tři propadli značce Citroën...
Ze strojního inženýra zámeckým pánem
Každý příběh potřebuje drama a v případě rodiny Lažanských je to životní období, kdy kupovali zámek. Původní cena byla 27 milionů. Z třiceti vážných zájemců nakonec každý ztratil odvahu a cena tak později klesla na milionů dvacet. Mluvíme o době, kdy si Chýše označení zámek zasloužily pouze díky torzu původní stavby. Promáčená střecha, propadlé stropy... Podobně zdevastované nemovitosti byly v té době často k mání za korunu, jenom aby se jich původní majitel (často stát nebo obec) co nejrychleji zbavil a dal jim šanci na nový život. Mnoho takových případů ovšem většinu končilo podivnými machinacemi, na jejichž konci takřka nikdy nebyla obnovená nemovitost. Jenže Vladimír to myslel vážně a po pečlivém propočtu zjistil, že jeho dosavadní podnikání by utáhlo maximálně desetimilionový úvěr. Přesně za tuto částku si také nakonec v únoru 1996 zhmotnil svůj celoživotní sen a Chýše znovu spojil se jménem Lažanský, kteří tu žili od roku 1766.
„Byla to stavebně technická havárie, spousta lidí nám doporučovala spíše zásah bouracích buldozerů. Naše vůle zachránit Chýše ale byla naštěstí tak silná, že se nám to nakonec podařilo a výsledek vidíte sami,“ ukazuje Vladimír na doslova třpitící se objekt obklopený dvanáctihektarovým romantickým přírodně krajinářským parkem, který také dostal novou životní šanci a vymanil se ze spárů neprostupné džungle a několika černých skládek. S obnovou Chýší Lažanským hodně pomohlo také Ministerstvo kultury a cennými radami a vstřícností také Státní památkový ústav. A udělali dobře, protože Lažanští s Chýšemi od začátku počítali jako s veřejně přístupnou památku, kterou v současnosti ročně navštíví přes dvacet tisíc lidí. Vladimír o tom všem vypraví jen tak mimochodem, přitom to ohromné množství udělané práce si dokáže představit jen málokdo.
Relaxační terapie na čtyřek kolech
„Ano, byla to velká práce. Na to organizační vypjetí, kdy jsem často pracoval i dvacet hodin denně se dá jenom těžko zapomenout,“ přiznává nakonec novodobý zámecký pán pocity z doby, kdy se znovu rodily Chýše. Vedle starostí spojených s rekonstrukcí se musel také stále věnovat svým firmám a kvůli tomu týdně absolvovat stovky kilometrů za volantem. V té době se Vladimír poprvé setkal se značkou Citroën, protože společníkem na všech těch cestách mu dělalo staré BX, které jako ojetinu koupil od jednoho ze svých zaměstnanců. A slovo společník je na místě. „Zjistil jsem, že za volantem toho auta neskutečně zrelaxuji, protože jeho komfortní podvozek mě i na rozbitých českých silničkách přenesl do jiného světa,“ vzpomíná Vladimír na své začátky s Citroënem a nahlas říká kouzelnou větu: „Citroëny mají zkrátka terapeutické účinky...“ Bylo rozhodnuto. Vladimír do té doby vystřídal snad třicet aut různých značek, ale od toho okamžiku stoprocentně přesedlal na dvojitý šíp, který ideálně doplňuje jeho životní styl. O co jde? Řidiči Citroënů jsou většinou noblesní a uvolnění lidé. A přesně takoví jsou i Lažanští. Proto snad ani nemůže nikoho překvapit, že po BX přišlo na řadu Picasso a potom první C5. Manželka usedá za volant C4. Ale ne ledajaké. Limitovaná verze By Loeb s pořadovým číslem 2500 v červené barvě na bílých 17" kolech dokonale vyjadřuje její životní elán a odhodlanost, se kterou manželovi pomohla a pomáhá v radosti jménem Chýše. Nedílnou součástí tohoto příběhu je i syn Vojta, který také řídí C5 a Citroëny jezdí i jako služební auta v rodinném pivovaru. U jinak laskavých Lažanských je ale v tomto ohledu těžká služba. Jenom Vladimír najede ve své „pojízdné pracovně“ ročně přes 70 tisíc kilometrů. Problém? Také díky 100% přístupu značkového servisu Plzeň Letná nikdy absolutně žádný. Otázka na příští auto se v kontextu našeho rozhovoru zdá zbytečná... V případě otce i syna Lažanských to bude jasná volba na novou C5. S autem s dvojitým šípem ve znaku souvisí i sen Vladimíra a Marcely Lažanských. Jednou by si chtěli pořídit C6 a s ní projet všechny české hrady a zámky.... Také vás to nepřekvapuje?
Pivní kultura v praxi
Je to těžko k uvěření, ale blízký pivovar byl v ještě horším stavu než zámek. Tedy pouze do okamžiku, kdy do hry znovu vstoupilo jméno Lažanský. Z trosek vyrostla nádherná budova, kde se v roce 2006 po 74 letech znovu začalo vařit pivo. A to má tradici, protože v Chýších se pivo vařilo už v roce 1580. Popisovat chuť domácího nefi ltrovaného a nepasterovaného piva nemá smysl.Nejlepší je ochutnat jej ve stylové restauraci nebo pivnici, kam míří většina návštěvníků po exkurzi v prostorách malého pivovaru. Jeho sládek Robert Maňák je žákem Martina Matušky – nejlepšího českého odborníka v tomto o oboru. V Chýších se nehraje na kvantitu, ale na kvalitu. Roční výstav proto činí pouze 2000 hektolitrů piva vyrobeného starou českou metodou a za použití pouze třech surovin – přírodní jiskrné pitné vody z Doupovských hor, ječného sladu z Plzně a Litovle a samozřejmě nejkvalitnějšího českého chmele, žateckého poloraného červeňáku. Pivo z Chýší je bez konzervantů a má blahodárné účinky. Hlavně ale fantasticky doplňuje tradiční pivní kuchyni pivovarské restaurace. Místa si zarezervujte na www.chyse.com